[ Webhosting profitux.cz ]
Derick Harwell Stín Hrdiny

Muur

Jmenuji se Derick a narodil jsem se na Coruscantu. Při porodu má matka zemřela pro zanedbání lékařů. Vyrůstal jsem jen pod rukou svého úspěšného otce. Jeho kariéra byla vždy na otcově prvním místě. Přesto mě měl rád, avšak svým zvláštním skrytým způsobem. Neměl na mne čas kvůli neustálým obchodům. Přepravní a dovozní firma s centrem na Coruscantu Marvela Harwella byla pověstná a proto mě otec raděj zaplatil školy. Nejdříve mne poslal na FHGv (Fakultu Humanitních Galaktických věd) na Alderaanu, kde jsem byl učen pacifismu a humanismu což je paradox jelikož po fakultě mne otec poslal na vojenskou akademii, R M S (Republics Military Squad). Což je nejdražší nejlukrativnější a nejpreciznější Corusantská vojenská škola. Byl jsem úspěšný. Akademie mě naplňovala a já byl premiantem. Již od malička mne otec učil pilotovat vesmírné lodě a zde jsem se naučil jak koordinovat zároveň střelbu a manévrovat celou lodí. Dostal jsem pověření pilotovat veškeré tipy plavidel. Při střelbách jsem se osvědčil s lehkými zbraněmi znamenitě a dostal jsem řád Republikového střelce. Dostal jsem všechny obecné informace a naučil se kromě Basicu další cizokrajné jazyky a rozšířili se mi rozhledy. Složil jsem veškeré zkoušky s červeným diplomem. Otec na mne byl hrdý a hned po Akademii mne vzal do své firmy.

Protože jsem zkušeným pilotem otec mne nechal převážet zboží do všech koutů galaxie. Díky tomu jsem se začal dobře orientovat po různých systémech a všude jsem navázal dobré lukrativní kontakty. Otec mi svěřil i největší poklad jeho firmy a to tajné souřadnice, díky kterým odrovnával konkurenci, jelikož to byli vesmírné cesty, které šetřili palivo a krátili čas dodání. Všechny souřadnice mám uchovány pod heslem ve svém datapadu. Při jedné z důležitých cest s cílem na Tarisu, se při cestování středním okrajem přepravovala také separatistická flotila. Zastihla nás válka. Jedna Federační korveta nás vyhodila z hyperprostoru a ochromila iontovými děly. Následné rány jejich turbolaserů shodily deflektory a urvaly půlku paluby. Při zásahu a následcích nepřátelské palby otec zahynul přesto, že otcova firma byla hlášena jako neutrální. Já zbytek rádoby vozítka donavigoval do gravitačního pole systému Null a na stejnojmennou planetu Null jedinou obydlenou v tomto systému. Naneštěstí to byla separatistická planeta a já byl z Akademie registrován jako republikový občan a příslušník dobrovolné Republikové obrany.

Ne zrovna jemné přistání jsem přežil a dopadl jsem do lesnaté a hornaté krajiny plné fauny. Z toho i mnoho šelem a dravců. Vybavil jsem se zbytkem zásob a ozbrojil se rychlopalným blasterem CR-2. Po čtyřech dnech cestování a táboření mne objevila četa superbattle droidů vysazená výsadkovým člunem hledající přeživší z trosek mé lodě. Skenerem mne pověřili a zjistili příslušnost k republice. Tudíž neváhali a začali pálit vším, co měli. Já se svým výborným tréninkem zvládl četu bojových droidů zpacifikovat v hromadu šrotu. Ovšem druhý útok mne již zatkli a odvedli do separatistického vězení. V tomto vězeňském komplexu jsem strávil několik měsíců konkrétně pět. Posledních pár dní mne to tam vážně přestávalo bavit a domluvil jsem se s jedním trandoshanem, který pracoval s pašeráckým syndikátem, že si půjdeme po svých. On díky svým kontaktům sehnal zbraně, atak jsme se prostříleli ven a následně nás vyzvedlo připravené plavidlo. Díky tomu krokodýlímu ksichtu jsem se seznámil s šéfem pašeráků, kteří si říkají Darkness Blasters jménem Tularmiu Verall, což byl Rodian. Chvíli jsem se činil u nich a měl jsem celkem dobré výsledky a poprvé jsem zabil vlastní rukou a na vlastní oči. Dokázal jsem vždy bez problémů sestřelit loď ve vesmírném prostoru, ovšem zastřelit blasterem živou personu ne droida mě nejdříve trochu zaskočilo, ovšem následně mě to přestalo dělat problém. Když jsem si vydělal nějaký ten credit řekl jsem si, že nemám zapotřebí živit se v podsvětí. Tak jsem sedl na veřejnou dopravu a dopravil se zpátky na Coruscant. To už mne bylo dvacet pět let a já se dal k slavné republikové armádě.

Velmi jsem se osvědčil a postupoval v hodnostech kupředu. Poté jsem byl nějakou dobu četař a vedl pět svých klonových čet a měli jsme velké úspěchy. Dlouhou dobu jsem bojoval v pěší armádě. Má DC-15 sejmula zatraceně dost droidů, přesně 608 droidů. S tím posledním jsem byl postřelen, ale ne nijak vážně. Posléze mne povýšili a já byl dále převelen k vedení malé flotily. Měl jsem pod rukou tři venatory s plnou výbavou a vedl jsem odlehlé boje ve středním okraji a dobili jsme planetu Cyphar. Tehdy se však stalo prokletí mého života. Měl jsem jako hlavní prioritu službu slavné republikové armádě, ovšem můj kolega Tedriss, který byl přímo pode mnou a já mu uzmul vedení, této flotily mne provedl hroznou pomstu. Do mého nápoje přimísil Ryll-silnou drogu, když do toho na nás zrovna zaútočila Separatistická flotila. Celá posádka měla poslouchat mé rozkazy, ale já byl nepoužitelný. Tak převzal velení Tedriss a při jeho velení jsme ztratili polovinu stíhaček a jeden venator. Pro mé zanedbání funkce velícího podplukovníka flotily jsem byl degradován a převelen k proviantu, než jsem měl předstoupit k soudu a být odsouzen kvůli mému obvinění. Tedriss konečně dostal velení mé bývalé flotily. Tedy to co z ní zbylo a po nějaké době bylo zjištěno, že je to kolaborant a spolupracuje se Separatisty a odsoudili ho.

Možná bychom byli ve stejné cele, ale já na své odsouzení nečekal. Sebral jsem svou minulost a narval ji do jedné cestovní brašny. Nabil své dva lehké projektilomety Striker a posadil do pouzder. Přepsal jsem signaturu jedné republikové lodi v proviantním oddělení, vymazal jsem svou registraci republikového hrdiny v úředních záznamech, což chtělo většinu mého našetřeného žoldu a odletěl s novým kradeným plavidlem do systémů, kam se Republika nedívá. S celkem kvalitní lodí třída - Nu útočnou lodí jsem proletěl několik planet a soustav a nakonec jsem nešťastně zamířil na Haruun Kal, kde když jsem se vynořil z hyperprostoru, vedla zrovna republika blokádu planety, o kterou se snažila Separatistická konfederace dlouhou dobu a zrovna tam, probíhali kruté boje Republiky se Separatisty. V tu dobu jsem byl také díky milému bývalému kolegovi Tedrissovi závislý na Ryllu, za který jsem dal všechny své zbylé peníze a málem jsem neměl ani na palivo. Byl jsem nucen několika zásahy z droid-fighterů a kvůli republikovým skenerům rychle sestoupit na planetu. Přistál jsem velmi tvrdě, ale to by tolik nevadilo, než jsem se však dostal do ochranného pole vesmírného přístaviště Feregonu Haruun Kalská fauna mne rozežrala spoje lodi a z bitvy nad Haruun Kalem mám vypálen navigační počítač, avioniku a zdroj úplně vyhořelý. Občas mám prostě pech, na který nestačí ani můj vynikající sarkasmus. Trochou Ryllu, který jsem vlastnil v trochu větším množství, jsem podplatil správce přístavu, abych mohl nechat svou loď na dva týdny ve vlastním boxu. I přes mé zkušenosti s opravou a údržbou jakékoli techniky jakkoli složité, nemohl jsem dokázat opravit něco, co se opravit nedá. A nyní mám deset dní na to, abych sehnal tak 12 000 creditů a koupil náhradní součástky. Bohužel jsem zatím nezavadil o credit a mám zatraceně nahnáno z toho, že nestihnu svou loď dostat do pořádku.
Při putování po zapadlých planetách, jak jsem později zjistil, se na mou palubu nalodil černý pasažér. Bylo to na Malasteru a nalodil se ke, mne učedník Jedi jménem Astan, který se z dokovacího počítače dozvěděl, že letím na Haruun Kal, kam se zrovna potřeboval tajně propašovat a za zadkem měl Separatisty. Když jsem přilétal k Haruun Kalu tak jak se ukázalo, velmi mi pomohl přežít průlet celou frakční bitvou. Když jsme přistáli, spřátelili jsme se a povyprávěl jsem mu, můj příběh. Pomohl mi zbavit se závislosti na Ryllu, ale nemohl dále otálet kvůli nějaké důležité práci pro jeho řád.
Momentálně sedím v celkem ubohé putyce, popíjím černé Sumielské pivo a pálím jednu cigaretu za druhou…

Jak tak sedím a užívám si melancholické zoufalství, které v jistých intervalech prosytí nezdravý dým z mých plic. Sem tam je to narušeno nakloněním sklenice k mému hrdlu a hlasitým polknutím. Něco se mi mihne v periferii a díky posilovačům reflexů z republikových dob jsem zaregistroval zahalenou tvář a topornou postavu. Něžně jsem přiložil ruku na Striker a druhou jsem pokojně popíjel a kouřil. Když tu mi bylo pevně semknuto rameno něčí dlaní. Stejně s tou dlaní já přiložil Striker k útrobám toho cizince. U ucha se mi ozvalo jisté chraptivé známé šeptavé slovo toho krokodýlího ksichtu: „Kliiid, mě přece znáš Dericku. Vím, ostražitosti není nikdy dost. Dej ten kvér dolů.“. Sklonil jsem zbraň, zasunul do pouzdra, seskočil ze židle a otočil se k onomu příteli. Podali jsme si s vřelým úsměvem ruce a já povídám: „Sakra, ty ošklivče Brantare co ty tady děláš?!“. Trandoshan Brantar se napřímil a říká:“Myslím, že bychom měli běžet. Servírka právě volá bezpečnostní složky.“. Obratně jsme se propletli uličkami z dosahu sekuritě a udýchaně jsme se zastavili u odpadků na úzké plošině mezi obytnými bloky. Po chvíli jsme se oba napřímili a zasmáli se našemu typickému osudu a pak jsem se Brantara znovu optal: „Co tu pohledáváš na tomhle hnusně zelenym světě?“. Brantar se děsivě usmál a povídá: „Hochu, tady zuří válka. Jsou zde jak Republiková ležení tak Separatistická. Republika se tady tolik namáhá, protože jsou zde prý nějaké stopy důkazů o tom, co každý ví, že Obchodní federace je spojena se Separatisty a napomáhá jí. Všude se tu povalují kusy spadlých lodí ze shora, a když se koukneš kolem, pak tady můžeš nasbírat celkem dost prodejního materiálu. Mám na skladě už tři opravený ARC-170 a 63 DC-15, k tomu nějaký brnění klonových vojáků, pět člunů LAAT/I a hřeb mé sbírky, jedno AT-OT. Všechno jsem se svýma klukama nasbíral tady na týhle planetě. Trandoshan jenom musí vědět kde se dívat. Vím, je ti asi divný k čemu tohle všechno sbírám. Abych ti osvětlil co se tady všechno děje. Separatisti chtějí tuhle planetu, jelikož je sídlem Balavaiský společnosti, která zde těží všechny možný vzácný suroviny. S tím však nesouhlasí zde původní lesní lid, kterým se říká Kornové a nekonvenčně bojují proti Balavaiům. Nato sem přilítla Republika a započali drsný bitky se Sepákama. My máme dohodu s Kornama, kteří díky svému neagresivnímu životu k přírodě mají přístup k zatraceně velkýmu množství Thysselový kůry. Ta je cenná pro nás, DBčka a obchod zní-obstarejte nám vybavení pro boj s Balavaiema a s kýmkoli jiným, kdo by chtěl narušovat zdejší planetu a my vám za to budeme dodávat Thyssel. Tot´vše. Hele Dericku já ti věřim, ostatní říkali, že tě kontaktovat nemam, že to co je v záznamech republiky je jen pro zmatení a že si prej nějakej agent republiky, kterej se snaží dostat něco ze sepáků a že pudeš i po nás pokud se ti ozvu. Já tomu nevěřim a doufam, že dělám správně, ale protože tě znám vím, že máš vždycky zatracenej pech.“ Nato se zasmál a tázavě zvedl obočí. Já se zhluboka nadechl a řekl: „Ano, žel, je to všechno můj prokletý osud. Skutečně mne zdrogoval Tedriss a já přišel o svou posádku a neboj, žádný agent nejsem ani nevím, jestli něco takového republika má. No, ale proč jsi mi tedy všechny ty celkem zajímavý informace povídal?“. Odmlčel jsem se a Brantar povídá: „Inu kdybys měl zájem, vím, že jsi s podsvětím skončil, ale byla by tu pro někoho jako ty práce. Číhá z toho dost kreditů atak, kdybys chtěl, můžeš s náma spolupracovat.“ Já si pomyslel poklidně: „Do prdele jo, jo, jo, jo!“. Když jsem dělal, jakože přemýšlím, po chvíli jsem odpověděl: „Hele určitě víš, kde mám dokovanou loď, přijď zítra dopoledne, budu tam a promyslím si to.“ Brantar kývl a posléze jsme vyšli z tmavého ústraní. Poklikal něco na svůj datapad s hologramovým projektorem, mimochodem velmi luxusní, a po chvíli se u plošiny, na které jsme čekali, objevilo pěkné MCVéčko (mobilní civilní vznášedlo). Nasedli jsme doň a on mne vyhodil v přístavišti. Ještě jednou jsme si podali ruce a Brantar odlétal s pokřikem: „Tak zítra! Ahoj!“. A byl pryč. Já se křivě usmál a jen si zamumlal pod vousy: „Já si vždycky poradiiiim.“. Navrátil jsem se do své polorozpadlé lodi a ulehl do jediné kajuty, která byla v pořádku. Vnitřní vybavení lodi bylo kvalitní, jen ho opravit. Má loď byla výborná, jen kdyby nebyla tak roztřískaná. S těmito myšlenkami jsem usnul…

Haruun Kalská prácička

Derick se vzbudil s dobrou náladou kolem standardní, půl deváté ráno. Upravil se, učesal své dlouhé vlasy, vyčistil si zuby a vypravil se k rozsáhlému podvozku lodi, kde už opravářští droidi přidružení k výbavě lodi svářeli, pájeli, letovali a spojovali obvody. Vzal do rukou brašnu s nářadím a vydal se opravovat vysílačku.

Když byl celý špinavý zpocený a už ho to přestalo bavit, šel si do skladu se zásobami na své lodi pro oběd, výdejní droidi nefungovali. Najedl se a to už bylo tři čtvrtě na jedenáct standardního času. Pak znovu vyšel ven a v jeho hangáru stálo patnáct ozbrojených zahalených person. Každý měl v rukou těžký blaster KX-60 a u pasu vibročepel Merr-Sonn. Od nich vystoupil ten nejvyšší a přišel k polekanému Derickovi. Zahalený si sundal kápi a vynořil se Brantar. Ten měl smutný podivný výraz. Vytáhl blasterovou pistoli, přistoupil k Derickovi a přiložil mu ji k pupíku jako Derick jemu v té putyce. Zašeptal mu do ucha: „Republika za tebe vystavila celkem slušnou odměnu a Verall nám dal rozkaz tě sejmout a tvoje tělo donést zdejšímu kapitánovi Republiky.“. Kamenným pohrdlivým hlasem Derick také zašeptal: „Hodláš to udělat příteli?“. Trandoshan sklonil hlavu a když ji znovu pozvedl, poznal Derick ten pohled. Pomalu se začal blížit rukama ke svým Strikerům a Brantar napřímil ruku s blasterem přímo k Derickově hlavě. Položil prst na spoušť a odsouzený napjal všechny svaly ve svém těle. V tu chvíli se Brantar obratně otočil a poslal několik ran k jeho doprovodu. Derick stejně tak tasil své zbraně a také je pokropil palbou ze svých pistolí. Než se vzpamatovali, šest jich leželo mrtvých a Derick s Brantarem se schovali za jednu kovovou bednu se součástkami a náhradními spoji k lodi. Chvíli slyšeli jen odvetnou palbu, která se prožírala skrze stěnu bedny. Nepřemýšleli, zatímco Derick a Brantar měli chladnou hlavu. Ti řadoví pitomci vystříleli skoro svorně celý svůj zásobník a poté svorně nabíjeli. V ten moment se Brantar s Derickem napřímili a každý vystřelil čtyři rány. Jednu do každé hlavy zbylých protivníků. Byli zase zadýchaní a smáli se na sebe, podali si bratrsky ruku a Derick se poté ztěžka optal: „Co budeme dělat?“. Brantar jen tak pokrčil rameny a řekl: „Inu, nejdřív po sobě musíme zatraceně rychle uklidit, myslím, že hangár má snímače tibbanu a z tolika zásobníků co se tu vystřílelo jeho tu tak akorát, aby volal bezpečnost, která bude čmuchat-Republika, kamaráde, takže bacha ať tě neprokouknou.“. Derick přikývnul a reagoval: „Neboj, změnil jsem signaturu lodi i svojí. Stálo to dost kreditů, ale obyčejný skenery mne nevyčmuchaj. Ty těla nahážem do komor se stíněním proti skenerům, mám je na lodi, když potřebuju protlačit něco přes celní a není to zrovna legální.“. Trandoshan se usmál se slovy: „Jako bych tě neznal, vždycky máš eso v rukávu, což mi připomíná, že ti dlužim ještě 300 creditů.“. A znovu se zasmál. Vykročili k mrtvým a Derick jen odvětil: „Ne to je dobrý, stejně jsem podváděl.“ A zasmál se. Trandoshan na to nebezpečně zavrčel s vyceněnými zuby.

Derick s Brantarem si vytáhli stolek do prostoru hangáru před loď a hráli Pazaak. Úplně nevině. Všechny zbraně, mrtvoly a jakékoli stopy s čímkoli nelegálním byli dobře uschované a izolované ve stíněných boxech. Identikidy měli provokativně připraveny vedle rozehrané partičky na stole. Poklidně seděli a hráli karty. Droidi zpravovali nekonečné kilometry spojů. Derick vyhrával na Brantarovi desítky kreditů a vesele se smál, zatímco jeho druh to bral s rezervou, asi tak, že jestli se bude smát ještě dlouho, dá mu po tlamě. Evidentně čekali…
V tom se přihnali nedostižné bezpečnostní složky. Dvě čety klonových vojáků v čele s Mariňáky a s nimi šel i republikový inspektor a vyšetřovatel v jedné zpupné podobě. Byli vybaveni těžkou výzbrojí a kvalitními skenery. Naběhli do hangáru, srotili se a zastavili, inspektor přistoupil k těm dvěma, kteří se nenechali rušit, a dále do ticha provolával Derick: „Plus šest kamarádíčku, plus šest chlapče, hehéé!“ Trandoshan poklidně sledoval hru a jak mu mizí kredity. Inspektorovi přišlo poněkud zvláštní říkat mohutnému a nebezpečně vyhlížejícímu trandoshanovi chlapče, přesto inspektor přistoupil k jeho stolu a napřímil se. Karbaníci je dále ignorovali. Inspektor se na sebe snažil upozornit hlasitým: „Ehm, ehm.“ S tím Brantar vzal jejich identikidy a podal je inspektoru, aniž by se na něj podíval. Potom hráli dál. Ten si je pohoršen vzal a začal je snímat. Vracel je zpět se slovy: „V pořádku.“ Derick mu je vzal z nabízené ruky a stále hráli dál. Inspektorovi došla trpělivost a vykřikl: „Tak dost!“. Derick a Brantar pomalu, klidně a s chladem otočili své pohledy k němu. Derick se optal: „Potřebujete něco?“ V jeho hlase někde hluboko, ale evidentně zela smrtelná výhružka, které si ten naškrobený panák jistě všiml. Teď se mu Derick začal nelíbit víc než trandoshan. Poodstoupil o krok a začal úředním hlasem rokovat: „Bezpečnostní skenery, zachytili vysokou míru tibannu v tomto sektoru hangáru a z bezpečnostních kamer před, tímto hangárem jsme zahlédli vstoupit patnáct černě oděných mužů a dle záznamů již nevystoupili, žádáme o vysvětlení.“ Derick jen jakoby mimoděk prohodil: „To bude omyl. My tu hrajeme už delší dobu, a jak jste sám poznal, kolem sebe se moc nedíváme, takže jestli tu nějací takoví byli, my je nezpozorovali. Ještě něco?“ Inspektor se rozčíleně nadmul a na to Derick zareagoval zaraženým výrazem, jakoby si myslel, že inspektora škrtí spodní prádlo. Pak inspektor pronesl: „Máme obecné právo prohledat a skenovat jakékoli plavidlo, obytné prostory a persony kvůli válečnému stavu. Tudíž jej využíváme a necháme proskenovat celý tento prostor.“. Trandoshan i ten lidský pobuda jen tak pokývali hlavou a svorně klidně řekli: „Dobrá.“. Úřední pán se otočil ke svým mužům, rukou jim pokynul rozkazy, kterým Derick dobře porozuměl. Ti ozbrojení kluci se rozeběhli do všech koutů hangáru a také do lodi. Inspektor projel skenery také ty dva. Derick věděl, že ten pitomec tuší stíněnou zásuvku, ale jestli jsou tak dobří, aby ji našli, to si Derick nemyslel. Inspektor nakázal důkladné a zvláště obezřetné ohledání lodi a skenování dvakrát. Když z lodě vystoupili všichni slídilové tak se s ostatními znovu srotili bez výsledku, asi po jedné standardní hodině. Inspektor jedovatým hlasem ještě poprosil: „Prosím omluvte mne a mé muže spolu s Republikou za toto nedopatření a mohli byste mne provést po palubách vaší lodi? Jen přátelsky.“ Vynutil úsměv, kterým obdařil ty dva, kteří poněkud znejistěli. Derick vzal inspektora a prošel s ním všechny prostory lodi a zatím mu převyprávěl, proč je loď v takovém stavu, že prolétal blokádou, o které netušil a, že měl a také doposud má na Haruun Kalu obchodní záležitosti s Balavai. Nešťastně se ten pitomec zastavil zrovna na jednom z poklopů tajných přepážek, a na něm byla krev. Inspektor si jí všiml. „Copak to je?“. Překvapeně se zeptal a oskenoval krev. Na displeji skeneru se objevilo:

Muur

V kolonce vedle se objevil i Jonirův hologramový portrét. Derick nervózně polknul. Inspektor se s úsměvem otočil na ty dva a optal se: „Kdepak se tu vzala-„ Podíval se na displej skeneru. „-Jonirova krev z Fondoru?“. Derickovi se zamotala hlava. Trandoshan neváhal a sebejistě pravil: „Jak to můžeme vědět. To se občas stane zvláště v tomto válečném stavu, že si trandoshan přitáhne cizí krev na botách do lodi.“ Inspektor se uklidněn nadechl se samolibostí a řekl: „Vidím, že vaše loď není schopná vzletu, kvůli, jak říkáte zuřícím bojům nad planetou. Nechám zde jeden oddíl Republikových klonových vojáků jako stráž a zítra v tuto dobu sem zavítám znovu s oddílem ohledávačů. Zatím se mějte náramně chlapci. Nashledanou.“ S těmito slovy se otočil a mířil k výstupové rampě Derickovi lodi. Oba druhové se na sebe vyděšeně podívali. Derick jen tiše prohlásil, já na téhle lodi nijak nelpím myslím, že se budeme muset odsud dostat dřív, než nám něco dokážou.“. Brantar jen kameně kývnul a sáhl po svém blasteru SSK-7 namířil na hlavu inspektora a Derick se nevinně zeptal zády stojícího inspektora: „Vaše jméno, pane?“. Ten se otočil a hrdě pronesl: „Arguef S-.“ Pak se zarazil a jen zasvištěl výstřel z Brantarova blasteru. V tu chvíli zaznělo také typické zasyčení Astanova světelného meče, který se vynořil zpoza rohu. Odrazil svou zbraní výstřel, který zamířil přímo do Brantarovi zbraně, která se zasyčením spadla na zem a odhodil trandoshana k zemi použitím své podivné síly. Derick v panice sledoval situaci stejně vyděšeně jako inspektor. Brantar zuřivě zavrčel a začal se sbírat ze země. Derick nevěděl proč, ale zarazil jej. Astan uložil svůj meč zpět k opasku. Otočil se k inspektorovi Arguefovi a říká velitelským autoritativním hlasem: „Vymažte veškeré trestní záznamy o těchto personách. Já se postarám o pokárání.“ Arguef vyděšeně přikývl a odběhl ven z lodi.

Derick byl přimáčknutý ke stěně chodby a Brantar zvídavě vše pozoroval ze země, na které ležel. Astan se na ně přísně podíval. Po chvíli ticha se podíval spalujícím pohledem na Dericka a ten chtěl pohledem uhnout, ale něco mu to nedovolilo. Pak roztřeseně řekl: „Astane, omlouvám se. Republikou na mne byla vypsána odměna a chtěli mne zavraždit nájemný zabijáci. Tady Brantar je můj dávný přítel a nebýt jeho tak mě ti zabijáci dostanou. Společně jsme je zneškodnili a skenery hangáru kvůli střelbě z blasterů zavolali bezpečnost. Schovali jsme všechna mrtvá těla do stíněných prostor a pak přiběhl tenhle. Našel tady na zemi krev jednoho z těch vrahů a chtěl uspořádat široké šetření a ohledání mé lodi se specialisty, tudíž by to jistě prohlédli a my v panice jsme ho chtěli také zneškodnit, aby nás neprozradil.“. Astan chápavě pokýval hlavou a poté tiše pronesl: „Sám vidíš, kam tě dostalo zabíjení. Do jakých hlubokých problémů a chtěl bys je řešit další vraždou? To by tě uvrhlo ještě hlouběji do temné propasti. Protentokrát si měl štěstí, že jsem byl nablízku a vycítil tvůj strach, ale příště se snaž obejít bez střelby a násilí. Potřeboval jsem od tebe jednu laskavost. Říkal jsi, že máš cenné souřadnice, které tě dovedou po tajných a rychlých cestách všude dříve než obyčejné piloty. Potřeboval bych takové souřadnice velmi nutně na planetu Sullust. Máš takové?“ Derick jen zamrkal a odpověděl: „Jistě můžeš si je stáhnout.“ Podal rytíři Jedi svůj datapad. Astan do něj vložil přenášecí kabel svého datapadu vyhledal složku se souřadnicemi, Derick zadal heslo a Astan se již jen uklonil a odspěchal pryč, od té doby Derick již Astana nikdy neviděl. Brantar se konečně zvedl a řekl: „Zatraceně to bylo o ocas, ale máš to štěstí. Takový známí jako máš ty, se jen tak někomu nepodaří si naklonit.“ S tím, se nevesele zasmál.

Vystoupili z lodě a v hangáru už nebyla ani noha, jen droidi, kteří nezúčastnění toho všeho co se zde událo, stále zpravovali spoje lodi. Ti dva odnesli veškerá těla do odpadních kontejnerů v hangáru, které se měli za hodinu vyvážet, a u nich se nedělá žádná kontrola, ale skenery pana inspektora by je tam našli. Ponechali si jejich výbavu a odešli ji prodat, alespoň nějaký credit z toho padne.

Dostali za všechny ty pušky a další výbavu 4000 creditů, což je velmi podařené na černém trhu, ovšem chápali, že každý z podsvětí se zde pídí po thysellu a ten dostanou jedině od Kornů a jedině výměnou za výzbroj. Derick nakoupil nějaké další součástky na opravu lodi a při pochůzce po různých prodejnách náhradních dílů objevil ty nejlepší a nejlevnější a vyšlo by ho to na necelých 6000 creditů. To bylo dost pod cenou, v co ani nedoufal, stále to však bylo mnoho.

Zasedli jednou takhle s Brantarem na večeři do jedné kantýny ve Feregonu a krokodýlí kamarád byl již dávno obeznámen s bídnou situací, ve které se Derick nachází. Zbývalo již jen čtyř dnů zaplaceného pronajmutí hangáru a bylo třeba 6000 creditů. Dumali nad tím jak je pro Dericka získat. Hotovost, která jim zatím zbývala, byla okolo 400 creditů. Brantar ponuře řekl: „Můžu prodat své vozítko, ale to nevydá na víc jak dvanáct set creditů. Napadá mě pár věcí co s tím udělat, ale je to všechno dost špinavá práce. Můžeme jít vykrást sklad, který jsem měl na starost a prodat ty pušky to bude určitě aspoň šest tisíc kreditů.“. Derick se na svého druha tázavě podíval a pomalu přežvykoval sousto, které si právě vložil do úst. Polkl. Napil se temně zbarveného nápoje. Otřel si ústa a pronesl: „Pokud chceme přežít, budeme muset vraždit. Kolik vašich lidí ten sklad hlídá? Kde to vlastně je? Musíme vymyslet, zdali je to na frekventovaném místě, nějaký tichý způsob infiltrace.“. Brantar se také napil a řekl: „Hlídá to kolem čtyřiceti mužů s plnou výbavou a je to za městem, odlehle u skal.“ Derick se nadechl a říká: „Máš nějaký nápad?“. Brantar se jen usmál a odvětil: „Já vždycky.“

Byla tma kolem jedenácté hodiny standardního času a na různých místech osvětlovali v dálkách nebe výboje blasterů protonových torpéd a všemožných útočných laserů jak boje zuřili na Haruun Kalu. Mířili k onomu skladu Brantarovým air/speedrem neměl střechu, atak je ovíval jemný letní vánek, který příjemně osvěžoval ty chmurné chvíle. Brantar měl vozítko promazané ochrannými oleji proti Haruun Kalské fauně. Přesto nepočítali ti dva s tím, že budou moci s tím strojem doletět také zpátky. Ty spóry všemožných hub a pyl všemožných kytek, byl velmi agresivní ke všem křehkým technikám a pokud nějaký neošetřený objekt využívající moderní techniku vyšel z ochranného pole, které bylo udržováno jen kolem měst a vojenských základen, tak se brzy zastavil a nenávratně zůstal stát na místě a časem zapomenut zarostl mechy. Již viděli světla toho komplexu a pomalu klesali. Kontrolky začali hlásit problémy s avionikou vozítka. Houby už pracovali. Brantar na to šlápnul a po chvíli doletěl nad velkou budovu a reflektory se na ně zaměřili. Z rozhlasu zněl velitelský hlas: „Ohlaste se. Zastavte vaše vozidlo a vyjděte z něj. Následně se ohlaste. Jste v soukromém objektu a dáváme vám varování.“ Přistáli na střeše budovy a vyskočili se zbraněmi v rukou ven. Derick jen kýčovitě pronesl: „Představení začíná.“ S maniakálním úsměvem. Trandoshan se na něj skepticky podíval a přesvědčivě prohodil: „Drž hubu!“ držíce svou pušku KX-60. Derick držel v rukou své dva Strikery a již se k nim hnali tři hlídky každá o třech mužích a každý z mužů měl na sobě lehkou slitinovou pěší zbroj od SoroSuub a v rukou drželi stejné KX-60ky jako měl Brantar a měli na nich namontovány ještě svítilny a díky nim zahlédli, že ti dva infiltrátoři mají v rukou zbraně, na to zareagovali spuštěním SEŠ osobních štítu, které dokážou pohltit několik blasterových výbojů, vůči projektilometům jsou však méně účinné. Ti dva na nic nečekali. Dvě hlídky na ně šli z pravého boku vozítka, ze kterého vyskočili a jedna z levého. Ti dva stáli na levé straně, atak se v mžiku rozhodli zneškodnit nejbližší hlídku, aby se mohli krýt proti zbývajícím dvěma za jejich vznášedlem. Začali pálit s přesnou muškou na tři protivníky. Ti se však poschovávali za staré barely a velké kontejnery, které zde byli pohozeny, aby nepřekáželi uvnitř skladu. Brantar nemarnil čas a hodil termální detonátor dalším u sebe jdoucím dvěma hlídkám. Ti zpanikařili a skákali každý do každého směru, přesto to zranilo polovinu z nich a všechny tlaková vlna odhodila o kus dál. Tři muži se zvedli a zbylí tři naříkali nad utrženými zraněními. Derick zatím za neustálé střelby ze svých dvou zbraní mířil k levé hlídce. Ti byli stále skrytí kvůli palbě na ně mířící a neviděli Dericka blížícího se k jejich skrytům. Jeden z nich přeci vykoukl a schytal to dvěma náboji přímo do hlavy. Padl k zemi mrtvý. Jeden ze zbylých dvou začal prchat a rány ze Strikerů do jeho zad jej skolili. Třetí zůstal přikrčen a vystřelil na nekrytého Dericka. Strefil se do jedné z jeho zbraní a ta vypadla zničena Derickovi z ruky. Druhou však v mžiku odstranil útočníka. Brantar zatím držel v šachu tři muže, kteří drželi své pozice a jen opětovali každou palbu, kterou jim poslal Brantar. Derick si v poklidu přebil svou zbraň, zastrčil ji do pouzdra a vzal jednomu z mrtvých hlídačů pušku KX-60, zkontroloval zásobník a obratně vyběhl. Jeden z přeživších hlídačů volal komlinkem posili, zatímco Derick oběhl pozice hlídek a skočil jim do zad. Chtělo to více ran, ale netrvalo dlouho a všichni leželi mrtvi. Derick znovu přebil a doběhl zpět k Brantarovi. Ten na něj počkal a pak se jistým krokem vydal k stropnímu průlezu na střechu skladu. Doběhli k poklopu a naskákali do něj. Teď se nacházeli v jedné obrovské hale, ve které bzučelo ochranné pole vůči každému mikrobu, a mimo jiné také otravně zazníval ve stejném intervalu poplašní hlasitý signál. Stáli na plechové plošině, která sloužila k nadhledu nad celým skladem a k dostání se na střechu. Z plechové plošiny vedli schody, a když se rozhlédli, viděli bedny plné pušek DC-15 tři mohutné LAAT/I a ARC-170, u strany se tísnil obrovský AT-OT. Mezi těmito objekty pobíhali zmatení, ale dobře vyzbrojení hlídači. Brantar zaujal pozici krycí palby z vysokého místa a Derick se vydal dolů po schodech. Hned u úpatí těchto schodů na něj čekali čtyři muži a zasypávali ho blasterovými výboji. Byl nucen přeskočit zábradlí schodů a skočit na střechu LAAT/I přistaveného metr a půl od onoho schodiště. Tvrdě dopadl a ihned zaklekl. Začal ze své pozice pálit do těch čtyř a jeden z nich ihned padl. Tři se poschovávali za různé harampádí. Derick je nechal jimi a sešplhal z vysokého plavidla, na kterém trůnil. Dopadl na permabeton, ze kterého byl zbudován celý sklad a v uličce mezi dvěma LAAT/I po něm skočil jeden z hlídačů a v ruce držel vibročepel. Derick se kryl svou puškou a tu mu úder čepele útočníka znehodnotil. Odhodil ji na zem a ještě před dalším úderem Derick stihl vytáhnout svůj zbylý Striker, střelil toho muže do útrob. Ten se křečovitě svalil a Derick mu uzmul vibročepel. V tu chvíli mu výstupy z uličky mezi plavidly zastoupili hlídky. Na každé straně bylo pět mužů zakleknuto a mířili svými puškami na Dericka. V ten smrtelný okamžik se ozvalo hrozivé hrdelní zařvání trandoshanského válečníka. Ten seskočil z plechové konstrukce a padl, na bližších pět mužů ti se svalili pod náporem té šupinaté hromady svalů a Derick taktéž zaklekl a pálil do druhé strany, kde bylo tich dalších pět mužů. Sestřelil dva a zavelel ústup. Chomáč pěti nešťastníků a Brantara Derick proskočil a zakřičel na svého společníka: „Pojď, je jich tam příliš!“. Brantar se ještě zahryzl do hrdla jednoho z hlídkařů a opustil, ten chumel. Utíkali podél plavidel a skončili u dalšího z LAAT/I. Derick v rychlosti otevřel vstup do plavidla a skočil do kokpitu. Nastartoval dělový a výsadkářský člun slavné republikové armády a vznesl jej k vysokému stropu haly. Otočil jej k množství blížících se hlídačů a poslal jim jedno protonové torpédo. Strefil se do dalšího z člunů a ten mohutně bouchnul. Přeživší hlídači se v panice začali krýt, kde mohli. Derick zase přistál a s Brantarem naložili jednu plnou bednu pušek DC-15 do člunu LAAT/I. Derick se znovu usadil v kokpitu a dalším torpédem vystřelil obrovská vrata skladu z pantů. Při vylétávání improvizovaným východem trochu odřel své plavidlo, ale netrvalo dlouho a už byli celý rozjaření v půli cesty zpět do Feregonu. Nechali za sebou zpustošené skladiště a udělali si velmi rozčíleného nepřítele – Veralla, šefá DBček.

Dovezli všechno, co nakradli k překupníkovi a ten je obdařil 18 000 credity. Nechali mu i člun a po svých se vydali spěšně zpátky do hangáru, tam přečkali to, co jim zbylo z noci, a věděli, že musí spěchat. Časně ráno se vypravili pro náhradní díly, které potřebovali k opravě lodi. Nakoupili vše, co potřebovali a již večer byla loď opravena a bez problémů byla schopna letu. Všechny systémy byly obnoveny a loď byla plně funkční. Ještě ten večer odletěli do Darveronu a tam uložili svou loď v tamním hangáru. Uložili ji tam pod jinou signaturou a s malým podplacením i pod jinými jmény. Teď už jen zbývalo jak bezpečně proletět bitvou nad planetou Haruun Kal…

„Darveron, fajn místo. Čistý, živý a je tu mnoho možných způsobů jak přijít k penězům.“. Pronesl Derick do ticha ve vyvýšené kavárně v obchodní a lukrativní čtvrti. Byl podvečer a ti dva čekali. Kavárna měla velmi seriózní obsluhu a velmi luxusní interiér. Byla umístěna do nejvyššího patra jednoho z nemála mrakodrapů, jež se z Darveronu drápali. Derick i Brantar seděli u prosklené stěny, ze které byl široký rozhled po celém městě. V poklidu si tam dva společníci upíjeli Balavaiskou kávu a v tichu přemýšleli. Museli čekat. Brantar si jen znuděně odfrkl a zasyčel: „Kde je ten skrček. Dochází mi trpělivost, potřebujeme jednat, jinak se brzy ocitneme v takový žumpě jako před nedávnem. Momentálně jsme čistý, ale jestli to tak půjde dál, budeme si muset někde zase něco vydělat. Tak se ukážem a DBčka nás snáze objeví, do toho bychom to nebyli my, aby na nás nepřišla sekurita nebo celní.“. Derick jen zamyšleně kýval hlavou a díval se jinam. Najednou v periferii zahlédl pohyb a automaticky sáhl na pouzdro s projektilometem, ale byl to jen mladý toydarian na kterého právě čekali. Dotřepotal se k nim a byl celý udýchaný přistál u jejich stolu na zem, složil křídla a opřel se hubenýma rukama o vystouplá kolena. S nechutí se na něj dívali a neochotně čekali, až bude schopen mluvit. Když už Brantar neměl trpělivost, vykřikl: „Tak budeš už mluvit, nebo tě mám rovnou zastřelit.“. Toydarian se vylekaně podíval, až mu plácnul jeho zplacatělý chobot o tvář a koktavě spustil: „Je tu jistá p-persona, která by vám, p-prý možná mohla p-pomoct, ale není lehké získat si její důvěru tak jsem jej p-přemluvil, aby se s vámi za hodinu sešel. Víte kde je Isaardova Citadela?“. Derick s Brantarem si vyměnili uznalé pohledy, poté se otočili zpátky na mladého poslíčka: „Inu, Doyttare osvědčil ses, tady máš.“. S těmi slovy toydarianovi hodil kredity. „Teď, nám ještě řekni, kde najdeme tu citadelu, a věř, že jakmile budeme potřebovat nějaké podobné služby, s důvěrou se na tebe obrátíme.“ Doplnil dále Derick. Toydarian se již zase vznesl, trochu se zatetelil a měl úsměv od ucha k uchu.

Dva společníci, Trandoshan a Coruscantský člověk kráčeli bok po boku k turbovýtahu do nespodnějších pater. Řídili se pokyny, a i když byla citadela nedaleko, neměli šanci se tam dostat vchodem pro zákazníky. Byl to velmi prestižní a známý podnik. Jeho zákazníci byli především vysocí hodnostáři a vojenští velitelé. Oficiálně, pro obyčejné lidi, kteří neměli šanci citadelu navštívit, to byl velmi seriózní a distingovaný hudební klub, který vlastnil vážený Kyle Isaard, ovšem ve skutečnosti to byl podnik, kde si perverzní vysoce postavení lidé plnili své choutky u těch nejlepších kurtizán, které ve městě byli k dostání, ostatní zde snadno mohli přijít k všelijak rozličným omamným látkám a nikdo nemoralizoval a zbytek zde byl pro užití si hazardních her, u kterých se bank pohyboval velmi vysoko.

Ti dva nevěděli, kam kráčí a tak dle pokynů mířili do spodních pater, kudy se měli neviděni dostat do zázemí pod Isaardovo Citadelou a odtamtud vyjet v poklidu turbovýtahem ve strojovně až na parkovní plošinu pro airspeedry, kde se měli setkat s onou neznámou personou.

Už čekali, až výtah dojede. Mlčky stáli a dívali se na masivní slitinové dveře výtahu. Derick ukusoval své oplatky zakoupené v nedalekém stánku. S cinknutím se rozevřeli dveře výtahu, a když ti dva viděli dosti omšelý interiér, nejistě se na sebe podívali se smíšenými pocity. Zářivka uvnitř poblikávala a to dosti skomíravým světlem a zrcadlo, jež bylo zasazeno do stěny protější dveřím, bylo poseto pavučinou prasklin z úderu, jež do něj někdo kdysi udělil a zbytky již vypadlých kusů se roztříštěné klouzali zdá se také již nějakou dobu po zemi. Na podlaze byla bledá hnědá skvrna lepkavého dojmu a jedna ze stěn výtahu měla od něčeho vážně silného čtyři rýhy drápů. Jen málo co dokáže udělat i jen škrábaneček na duraoceli. Byla zde i sedátka pro pohodlí cestujících, po nich ovšem zbyla jen vzpomínka v podobě kousku čnících nožiček ze stěn výtahu, ale jedna zde zůstala skoro použitelná, jen sedátko se válelo na podlaze.

„Až po tobě.“ Řekl Derick a pokynul svému společníkovi rukou do prostor nevábného výtahu. Brantar se na něj chladně podíval, možná i proto, že trandoshané jsou chladnokrevní a to platí v obou smyslech toho slova, trochu zašustil šupinami, napřímil se a vstoupil. Otočil se a nakrčil nos. „Smrdí to tady jak v Banthím chlívu.“ Derick se nejistě usmál a vkročil do výtahu také.

Oplatky zahodil. V tom zápachu se nedali jíst. Jakási zvláštní atmosféra toho místa je donutila překontrolovat zásobníky a utáhnout na svých oděvech veškeré přezky. Jak tam tak stáli a sjížděli desítky podlaží dolů do hlubin Darveronu, nervózně se protahovali a mlčeli. Doprovázelo je jen hučení výtahu z rychlosti, kterou se hnali dolů. Na displeji výtahu, jež překvapivě stále fungoval, se velkou rychlostí měnily číslice poschodí a zářivka pokulhávala stále více jak se obvody a spoje výtahu více a více natahovali jízdou. Derick šeptem řekl: „Už jen pár pater a budeme tam.“ Brantar ztěžka polkl a odvětil: „No to sice jo, ale co ta cesta skrze ty udržbářský šáchty?“ Derick se významně podíval na Brantara s blédí ve tváři a také ztěžka polkl.

Výtah neurvale zastavil s tím provokativním cinknutím a rozevřely se dveře. Derick měl stále ruku na pouzdře zbývajícího strikeru a Brantar se lehce přikrčil jako před skokem. Před nimi se objevila široká chodba lemovaná mnohými kabely, různých barev a většinou velmi silné šíře. Chodba byla osvětlena nouzovým světlem, ale bylo výkonnější než zářivka ve výtahu. Uprostřed chodby byli jakési koleje a při jejích stěnách byli chodníčky. Ovšem tohle vše Dericka zaujalo až potom co si prohlédl šest mužů různých ras s mastery v rukou a nepříjemnými výrazy. Okamžitě započala palba a Brantar s Derickem se schovali do okrajů výtahu. Derick jen pár výstřeli opětoval palbu, ale neměli šanci, museli pryč. Brantar zběsile mačkal tlačítka pater, ale výtah najednou pohasl a doskomírala i zářivka. Veškerá světýlka ať podsvícení tlačítek, lemů dveří či ukazatele pater vše ztmavlo a ve výtahů jediným světlem byli prolétávající blasterové výboje tavící zrcadlo, do kterého se strefovali na škvarek. Derick hodil Brantarovi soubojový energetický štítový generátor pro persony, který odebral zabitým strážím ve skladě. Ten si jej okamžitě upnul kolem pasu a aktivoval. Derick měl svůj již nasazený a tak jen stiskl modré tlačítko toho zařízení. Brantar se na Dericka děsivě podíval, ještě děsivěji hrdelně zařval a mocně vyběhl ven z výtahu vstříc útočníkům. Derick se vrhl hned za ním. Útočníci byli nejdříve zaskočeni a to Derick využil k zneškodnění hned jednoho z nich, kterého položil k zemi dobře mířenou ranou. Brantar zařval bolestí a položil svými pařáty k zemi hned dva. Dericka zasáhla jedna ze střel, ale naštěstí neprošla štítem, ten se však převařil a šli z něj nadále jen jiskry. Derick zastřelil toho, co jej trefil v okamžení a s úděsem si vzpomněl, že má už jen dva náboje. Jeden výboj mu škrtl ruku, propálil všechny vrstvy oděvu a vynutil pálivou bolest a pach spáleniny. Brantar vrhl jedním z těch chudáků co zavalil proti zbylým dvěma, co pálili po Derickovi a shodil jej na zem. Derick posledního na nohou dostal, ale Brantar znovu zařval bolestí a ten co jím mrštil, se vrtkavě zvedal. Derick k němu přiskočil a zlomil mu vaz. Posledním nábojem zastřelil posledního muže, který se složil a pustil vybronůž zabodnutý v Brantarově třísle. Ten klečel nad ním se zčernalou ránou v boku a ztěžka oddychoval. Do toho se začalo na stěnách chodby odrážet oranžové světlo údržbářského vozíku rychle se přepravujícího po kolejích. Derick rychle přiběhl k Brantarovi píchl mu z MedPacku ,jež stále nosí při sobě z armádních let, nějaká sedativa a Bactovou směs. Brantar se trochu zakymácel. Poté si s dalším zařváním vytáhl vybronůž ze stehna a napřímil se. Stále velmi ztěžka oddychoval. Co nejrychleji dokázali, se dostali na konec krátké chodby, kde právě bojovali. Ta se větvila doprava i doleva a zprava se linulo ve stejných frekvencích to údržbářské vozítko a jistě ne s pečlivým a důkladným údržbářem. Derick rychle přiběhl k zabitým a dvěma vzal jejich KX60. Jednu dal Brantarovi a běželi doleva tak jak jen dokázali s těžce poraněným Brantarem. Vozík se nemilosrdně blížil. Derick začal ztrácet svou chladnou hlavu, což se mu stávalo ve vypjatých situacích málokdy, ale jistě to bylo tím, že mu možná smrtelně postřelili přítele. Do toho všeho něco hrdelně zařvalo a nebyl to Brantar ozývalo se to tak velmi hlasitě a přitom to byli jen ozvěny z celkem slušné dálky. Udýchaní klopýtající se zastavili a unaveně se na sebe podívali. Derick nevěděl, jestli tomu věří, ale řekl: „Vždycky jsme to zvládli, zvládneme to i dneska, jen ať přijdou.“ A povzbudivě se na tu ještěrku usmál. Brantar se opřel jednou rukou o stěnu chodby, chvíli dýchal a pak se zase napřímil. „Jdeme!“ Vykřikl odhodlaně Brantar.

Utíkali ještě dobrých deset minut, než konečně našli úzkou chodbičku, která se větvila do bludiště šachet. Chvíli lezli nesmyslnými prostory, až si byli aspoň trochu jistí, že jsou schovaní a sedli si. V jeden moment bylo slyšet jen tlukot srdcí, které nakonec vyrušil Derick vytahováním Medpacku. Vytáhl Bactovou mast a lehce si otřel to škrtnutí blasterovým výbojem, zbytek lékárničky padl na Brantarova zranění, přesto jeho životní funkce prudce klesali.

Slyšeli kroky pobíhajících zabijáků a vyčkávali. „Chceš cigáro?“ Otočil se Derick na chroptícího Brantara. Ten jen zakroutil hlavou. Derick si v klidu zapálil a pevně sevřel v jedné ruce pušku KX60. Napřímil se a šel vykouknout ze šachty, ve které byli skryti. Zahlédl jak se chodbičkou, ze které se větví vzduchové šachty, plíží dva muži s těžkými blastery. Derick vykoukl a každého z těch dvou svalil k zemi dobře mířenou ranou. Po těch výstřelech se rozezněly hlasy. Už věděli, kde sou. Derick se spěšně vrátil k Brantarovi, který se potácel v mrákotách. „Do prdele, do prdele.“ Zoufale klel Derick, když se snažil probudit svého společníka. Beze zdaru. Derick se nadechl a popadl jej v podpaždích. Celou obrovskou masu šupinatého svalstva se snažil utáhnout svými útlými pažemi a hýbali se velmi nemotorně. Konečně jej dotáhl k výlezu ze šachty. Položil Brantara na zem a vykoukl. Na konci té chodbičky byli zakleknutí čtyři muži a mířili Derickovým směrem. „No tak jsme to asi nezvládli Brantare.“ Povídal Derick k zemdlenému Brantarovi. Zkontroloval zásobník, nadechl se a vyběhl z jeho krytu. První rána zasáhla jen temnotu za nepřáteli, ale druhá už vypálila jednomu z nich díru v útrobách a padl k zemi s jekotem. Za neustálé palby Derick běžel vstříc těm zabijákům a ti již opětovali palbu. Dericka hned třikrát škrtli blasterové výboje a on hned jednomu trefil oko a vzápětí parakotoulem zmizel v jedné ze šachet lemujících chodbičku. Vykoukl a výboj mu vypálil rýhu na tváři. Oplatil jim svými dvěma střelami, kterými je umlčel. Vypotácel se a zahlédl zaparkovaný údržbářský vozík, ale z leva se již řítil další. Derick dokulhal k Brantarovi a co nejrychleji dokázal, se jej snažil dotáhnout na vozík. Když ho konečně po velkém vypětí vysadil bezvládného na vozík, vyskočil za ním a kniplem udal příkaz co nejrychleji kupředu. Uháněli a za nimi se již řítila druhá hlídka DBéček. Brantar se naštěstí začal probouzet a Derick ho v tom rychle povzbudil lehkým kopancem a výkřikem: „Vstávej, ještěrko! Jsou za námi! Sundej je!“. Brantar se apaticky chopil blasteru a začal vleže pálit po pronásledovatelích. Jejich vozík začal hořet a náhle se začali v rychlosti vzdalovat od těch zabijáků.

Konečně dorazili k výtahu, který je měl dovézt na místo setkání. Zastavili a Derick dotáhl Brantara k výtahu. Zmáčkl tlačítko, aby výtah přijel a ostražitě čekal. Brantar sebou začal škubat a zrychleně dýchal. Derick ho postavil na nohy a dělal mu vzpěru, přitom mu naříkali záda. Konečně dojel a zase tak typicky cinknul. Vlezli dovnitř a ani ten nevypadal nijak vábně, ale sedátka zde byla v pořádku atak zde uložil Brantara. Namačkal patro, do kterého potřebovali dojet a setkat se s onou osobou. Dokonce to vypadalo, že by měli dorazit na minutu přesně. Konečně vystoupili v nejnižším obytném patře Isaardovi Citadely a všude bylo příjemné tupé světlo a měkké koberce. Gobelíny na zdech v teplých barvách a naleštěné duraocelové stěny. Měli dojít na venkovní plošinu pro air/speedry a tam by na ně měl někdo čekat. Skrze transpariocelová okna Derick viděl plošinu, atak se dostali k transpariocelovým dveřím vedoucím k jejich cíli. Venku pršelo a byla již tma a na plošině čekala tmavá postava a vedle ní jakási malá levitující věc. Derick se cítil nějak zvláštně. Pověsil si blaster na rameno za popruh a zmáčkl tlačítko pro otevření dveří. Vzal Brantara a vyšli ven.

Šli pomalu, už i kvůli tomu, že Brantar umíral a Derick ho musel podpírat. Obraz té postavy se začal zostřovat skrze déšť. Udělali dalších pár kroků a to levitující se ukázalo jako další živý tvor. Konečně byli na dohled a Derickovi byl málem vyražen dech, ale zmohl se jen na: „No dobrý večer Veralle.“ Pak se otočil na Toydariana po jeho boku, kývl na něj hlavou a pozdravil: „Ahoj Doyttare, svou práci plníš vážně nad rámec svých povinností.“ Doyttare se ani nestačil zahanbeně usmát, protože Derick jej v okamžení zastřelil svým Strikerem. Toydarian zakňučel a padl k zemi mrtvý. Když se Derick chtěl dostat k Verallovi odstřelovač odněkud mu zbraň vystřelil z ruky. Verall jen udělal infantilní smutný výraz a konečně promluvil: „Inu, Dericku stál jsi mne mnoho peněz, a proto normálně bych neváhal, ale okolnosti tě mají rády. Překvapil jsi mne, že jsi byl schopen setřást veškeré mé muže, kteří na tebe čekali dole. Jsou to ignoranti, ale ty s Brantarem jste výjimka. Brantar má tu smůlu, že jeho nepotřebuju.“ Verall na něj ukázal svým přísavkovitým prstem a Trandoshan se náhle vytrhl se zaúpěním z Derickových rukou. Derick jen Nešťastně sledoval, jak jeho příteli zeje ze zad velká černá díra od ostřelovačova blasteru. Brantar byl mrtvý. Derick se nadechl a s opovržlivým výrazem se pomalu otočil na Veralla. Ten měl založené ruce a ve tváři samolibost což Dericka rozpalovalo hněvem do běla. Derick potichu promluvil: „Ty hmizí stvůro, uškvař se něčím blasterem, mě nedostaneš. Brantara pomstím.“ Celou svou nenávistnou řeč doplnil odplivnutím. Verall se usmál a odpověděl mu: „Víš, potřebuju od tebe službu. Místní bezpečností služba si na mne došlapuje a myslím, že když se budou snažit, něco na mě vyštrachaj, a proto potřebuju tvou službu. Jsi bývalý voják republiky a díky tvé tvářičce se možná dostanu z planety, ale jestli mi nehodláš pomoci, řekni to rovnou, ať se s tebou nezdržuji a rovnou tě nechám zastřelit.“ Znovu se samolibě usmál. Derick shlížel k zemi. Po chvíli zvedl svou hlavu vznešeně vzhůru a řekl: „Pak tedy Veralle brzy nashledanou.“ A při posledních hláskách už zběsile prchal ke kraji plošiny. V periferii zahlédl jak Verall cosi řve a ukazuje na něj. Do konce i nadskočil a konečně mu zmizel ten samolibý výraz. Pod Derickovýma nohama se zarazil do durabetonu blasterové výboj modré barvy od odstřelovače Derick nadskočil a běžel dál. Mihnul ho další výboj a dokonce už i Verall po něm střílel. Derick se po hlavě vrhl přes zábradlí plošiny a už byl jen vítr…

Derick křičel z plna hrdla do prázdného prostoru a okolo něj obrovskou rychlostí se míhali air/speedry. Z ničeho nic Derickovým tělem prošla obrovská bolest a pálilo ho v boku. Když mžitky odstoupili a on konečně viděl kde je, zjistil, že se snáší s jedním air/speedrem k nejbližším parkovním plošinám a leží mu na kapotě. Slyšel křik a cítil hroznou bolest v boku. Po nějaké chvilce konečně dosedli na plošinu. Derick se svalil skoro bezvládně z kapoty vznášedla a tvrdě dopadl na durabeton, který mu hnul s dozajista zpřelámanými žebry a obdařilo ho to ostrou bolestí a viděl zas jen mžitky a černo. Pak se obraz začal znovu vyostřovat a ucítil dotyk něčí ruky. Derick sebou trhl a uviděl Twileckou ženu, která se k němu sklání. „Musíte k doktoru, můžete se zvednout?“. Derick slyšel jakoby z dálky. „Můžete se zvednout?“ Ozvalo se znovu. Derick se o to pokusil, ale pak mu svaly povolili, kvůli palčivé bolesti, atak Derick na odpověď jen zakroutil hlavou a klesl k zemi. „Zavolám tedy nemocniční složky.“. To Dericka vyburcovalo k zatnutí zubů a s pomocí té mladé twilečky a opíráním se o vznášedlo se konečně vyškrabal na nohy. Pomohla mu nasednout do jejího air/speedru a zvedli se pomocí repulsorů. „Ihned vás dovezu do nemocnice, vydržte.“ Derick se zakýval a zachroptěl: „Ne. Nemůžu tam. Potřebuju k nějakýmu soukromýmu.“ Ta dívka se zvláštně podívala a odpověděla: „Pro pána proč? Tedy mám kamaráda doktora, můžu vás dovézt tam.“ Derick zakýval hlavou: „Ano, prosím tam.“

Nic neviděl a bolest velmi ustoupila. Zaťal pěst. „Jo, ruce fungují.“. Zahýbal prsty u nohou. „Nohy taky.“. Otevřel oči. Měl je slepené od dlouhého spánku. Viděl bílý strop s velkou zářivkou. Zaťal dlouho povolené svaly a zvedl se do sedu. Prohlédl si ordinaci a v boku ho začalo trochu tupě bolet. Měl ovázaný celý trup a jinak na sobě měl jen lněné lehké nemocniční kalhoty. Veškeré jeho věci byli naházené na truhle u stěny ordinace. Měl v sobě napíchnutý mediscan a ten ukazoval veškeré jeho životní funkce. Svěsil nohy dolů z lůžka a poté si stoupl na nohy, trochu zavrávoral a pak si rovnováhu znovu osvojil. Šoupal se pomalu k svým věcem a začal je prohrabávat. Našel svůj identikid a i další dva falešné. Poté našel i kreditkartu se zbytkem kreditů z lupu. Hledal ještě svůj Striker, ale ten vlastně zůstal na té plošině. Když si vybavil plošinu, vrátili se mu všechny blízké vzpomínky a události a ztěžka se nadechl. Zakabonil se a pěstí sevřel cíp svého těžkého kabátu veškerou svou neúplnou silou. Prohlédl si displej svých životních funkcí. Pak se podíval na drát vedoucí do jeho ruky a vytáhl ho s bolestným syčením. Displej začal červeně blikat. Do dveří vrazil muž v bílém plášti a udiveně zíral na Dericka. „To nemůžete, nejste doléčen. Lehněte si zpátky.“ Derick se na něj ponuře podíval a řekl: „To je sice blbý, ale já nemam čas. Kolik jsem vám dlužný za ošetření?“. Doktor se zmateně díval na svého pacienta a pak vykoktal: „Ale přeci se takhle můžete ohrozit na životě.“ Derick se nevesele usmál a odpověděl: „Pokud tady zůstanu, budu ve smrtelném nebezpečí také a spolu se mnou i vy a všichni v této budově. Kdo ví, že jsem tady?“ Doktor trochu zbledl a řekl: „No Arani přeci a potom má sestřička a ještě mé ženě jsem o vás řekl.“. Derick přikývl, začal se oblékat a zatím odvětil: „Kdo je Arani?“. Doktor zas trochu zmateně: „No ta co vás sem dovezla.“ Derick znovu přikývl a zapínal si knoflíky na košili. Chvíli přemýšlel a pak řekl: „Poděkujte jí za mě. Má můj vděk. Teď v rychlosti tři věci. Za prve: Kde seženu nějakou zbraň. Za druhé: Kde seženu vznášedlo. A za třetí: Kolik vám dlužím za ošetření.“ Doktor trochu vykulil oči a řekl: „Noooo, za ošetření vašeho typu si normálně beru 380 creditů a s tou zbraní a vznášedlem nevím.“ Derick se zeptal: „Máte vznášedlo?“ Doktor pokýval hlavou. Derick na to odpověděl: „Výborně koupím ho. Kolik za něj chcete?“.

Už se belhal ke svému novému air/speedru. Byl to dobrý stroj. Starší, ale zachovalí. V jedné ruce držel klíčky a druhou se opíral o dřevěnou vycházkovou hůl, kterou od doktora také koupil. Už otvíral dveře a někdo mu poklepal na rameno. Derick se okamžitě prudkými pohyby zbavil té ruky a zpacifikoval útočníka. Když viděl onu osobu. Uvědomil si, že to pravděpodobně nebude nikdo z Verallových mužů. Byla to Twilečka s modrou pletí a půvabnou tváří. Rychle ji pustil z ocelového sevření. Ona padla na kolena a mnula si ruce. Ukřivděným pohledem se dívala na Dericka. Ten ji pomohl vstát a řekl: „Omlouvám se. Nevěděl jsem, kdo jste.“ Twilečka odvětila: „Dobře. Já se jen chtěla zeptat jak vám je a jestli se máte dobře.“ Derick se usmál a řekl: „Díky a kdo jste?“ Twilečka odpověděla: „No přeci já. Tedy ta co vás dovezla k doktoru Carlovi a ta, které jste spadl na vznášedlo. Jménem Arani Ameccto.“ Lehce se usmála. Derick se taky zasmál: „No děkuji vám moc. Máte můj velký vděk a řekněte si, kolik chcete za mlčenlivost.“. Arani se zakabonila: „Proč byste mi dával peníze? Kdo jste?“. Derick se nadechl a přemýšlel, jak má odpovědět, když uviděl dva Rodiany s velkými kabáty podivně nahrbení a s rukama pod kabátem. Derick velitelsky vykřikl: „Do speedru. Okamžitě.“ Hrubě ji vzal za ruku a strčil ke vznášedlu. Znovu se podívala ukřivděně a chtěla něco říct, ale veškeré řeči byly přerušeny výstřely z blasterů. Ti rodiani na ně mířili blasterovými puškami. Derick se nasoukal do svého dopravního prostředku a vykřikl: „Pojďte!“. Twilečka se rozhlédla a pak rychle skočila na zadní sedadla Derickova air/speedru. Derick neváhal a okamžitě vletěl do hejn stejných vznášedel a ztratil se tam. „Musím zmizet!“ řekl Derick. „Kam, a proč na nás stříleli?! Co se tady děje?!“. Derick se zase ponuře usmál: „To je na dlouho-„ Chtěl pokračovat ve větě, ale náhle si uvědomil. „-Do prdele! Budou už dávnou vědět, kde mám dokovanou loď tam se bez plánu a zbraňě vrátit nemůžu.“ Arani velmi ztěžka vydechovala a poté už klidně se otázala: „Takže, kam letíme? Nejlépe do nějaké klidné kavárny, kde mi všechno vysvětlíte, ano?“ Derick přikývl: „To není špatnej nápad. Znáte nějakou zapadlou kavárnu?“.

Seděli Derick s Arani v nižších patrech městských bloků v jedné ne zrovna lukrativní kavárně kde byla velmi laxní obsluha a velká transpariocelová okna byla zanesená prachem a všelikými usazeninami městského ruchu.



Zpět na seznam povídek

© Stopa & Potan 2008-2016, všechna práva vyhrazena.
©Star Wars je majetkem ©Disney
Obsah webu je zakázáno kopírovat bez souhlasu autora
Stránka je optimalizována pro prohlížeče Mozilla Firefox a Opera.